Gödelův teorém

Řešení Gödelova teorému, důkaz kvality českého jazyka

ÚVOD - emoční hodnota zvuku pro vývoj zvířecích a lidských jazyků vychází ze vzniku, vývoje a úlohy latinského jazyka.

Řízením osudu a svých zájmů jsem objevil krásu naší mateřštiny do hloubky, která si za čas vyžádá pozornost větší skupiny lidí. Víme, že lidský jazyk je tím nástrojem, který formuje naši činnost, sílu k objevování, chápání a obsazování stále většího okolního prostoru.
Dnešní doba téměř neuznává dějiny, pro které nemáme písemné či archeologické doklady. Přitom období, kdy se zkušenosti a poznatky předávaly ústně – pamětníci svým potomkům – byla mnohem delší, zvukové jazyky lidí mají svou základnu v emočních zvucích zvířat. Rozvíjením hlasivek pro předávání stále složitějších životních zkušeností vznikaly ze zvířecích jazyků jazyky lidské. Vesmír roste vývojem komunikace, a „zvědavost“ je jiné slovo pro „dostřednou formu přitažlivosti“. I proto jsou vyvážené dostředné a odstředné síly síly v magnetu předobrazem harmonického lidského páru. Soulad všeho se vším se stal cílem mého celoživotního zkoumání souvislostí – „proč se naši hádali o pitomosti“….

Pro jazyk lidských emocí používám tři barvy:
modrá barva vyjadřuje stávající = počáteční klidový stav myšlenkového prostředí
červená barva mění průběžně myšlenkový proces na cílový
zelená barva je výsledkem procesů ve vrstvách přírody, vázaných k vrstvám sebeřízení, ty jsou doložené fungováním zákona akceREakce.

Zvuková informace je komplexnější než psaná, lépe/silněji/ se zapíše do vědomí. Nevýhodou zvuku je, že zdánlivě mizí v čase i okolním prostoru. Energie vložená do zvuku slov se ale neztrácí. Z našeho prostředí spěchá vrstvami vzduchu do prostoru, „do mrazáku“ mezi planetami a hvězdami ve vibracích a vlhkosti dechu ke slunci.
Informaci z vědomí nese pohybová energie = rychlost vodíku, ten je součástí všech skupenství vody. Ve vrstvách atmosféry se vodík zbaví kyslíku a v prostoru mezi hvězdami a planetami spěchá ze všech směrů ke slunci do té „termonukleární“ reakce.
Teprve srážkami vodíků ve slunci vzniká první kmitočtová forma vodíku, zabalená do dvou slov. Takový „atom helia“ obsahuje uvnitř kmitočet vodíku a obalem atomu je jeho název, potřebný pro orientaci ve vědecké konstrukci pro fungování sil ve vesmíru.
Cílem mojí práce s jazykem je prokázat tvrzení, že názvy a pojmy jevů a procesů udržují existenci naší galaxii v dobově pochopeném stavu.
Neznáme rychlost našeho myšlení, ona nemá kmitočtovou formu, jde o proud našich potřeb a přání ve směru ke slunci, které nás vyživuje, energie z hvězd je podmínkou naší existence spolu s existencí pohybu a zákona akceREakce. Ten splňuje bezčasový „okamžik volby, ale je také počátkem pro opakovatelnost podobných pohybů.

Zápis zvukové události na plochu obsahuje většinou jen kostrou události. Ztrácí hodnotu jednoho ze tří rozměrů prostoru. Název „informační pole prostoru“ mi nabídl možnost tato „pole“ zkoumat svým vědomím. Tak ostatně vznikají všechny velké objevy – propojením osobní vůle s reálnou zkušeností a s dostupnou hladinou poznání. Objev staronových souvislostí mi zaplnil cca třicet let hledání a zdůvodňování mých vizí.
Musím zmínit i úlohu svých vstupů do jiných stavů vědomí, které se zásadně podílely na objevování a chápání souvislostí, které klasická věda pomíjí.

Psychofyzika byla oborem, který vycházel z trvalého propojení hmotného člověka s určitým objemem „prázdnoty“, kam se ukládají paměťové zápisy o uskutečněných a „zamrzlých“ pohybech – ze kterých čerpáme možnosti pro náš další vývoj. Na dvojici zakladatelů (Ernst Heidrich Weber a Gustav Theodor Fechner) navázal v USA zkoumáním psychofyzických zákonů Stanley Smith Stevens, ale i hledači „okultních“ = základních souvislostí pro „oživlou hmotu“ v našem národu (Jan Kefer, F. Bardon…)
Zásadní posun vztahu mezi vědomím a konstrukcí prostoru vnímám v díle Nassima Harameina a Stanislava Grofa. Zkoumáním grafických forem krystalů – a vlivu psychotropních látek na vědomí vytvořili základnu pro zařazení a přijetí nových informací do poznávacího systému latinského jazyka a z něj odvozené matematiky.
Kvalitu poznávacího systému matematicky formoval Kurt Gödel v teorému dvou vět matematikou řešitelných pouze nedokazatelnými tvrzeními – axiomy. Ty uzavřely myšlenkové prostředí matematiky do užitečného systému pro modelování hmotných předmětů, ale neplatného pro živé, cyklující systémy, kde každý prvek má svůj „růst a zánik“. U prvního axiomu matematiky (součtu jednotek) neznáme jeho dějiny, matematika popírá realitu fyzického prostředí, dvě jablka se do jednoho jiného zkrátka nevejdou. Je proto nezbytné se vrátit k dějinám jazyka latinského, který formoval náš dějepis i počátky vědy.
1. Definice bezespornosti (formálního symbolového řídícího systému)
Formální systém je bezesporný (konsistentní) právě tehdy, když v něm nelze dokázat zároveň formuli X i ¬X.

2. Definice úplnosti (formálního symbolového systému) Formální systém je úplný právě tehdy, jestliže všechna pravdivá tvrzení jsou v něm dokazatelná.

Jak vznikl dokonalý latinský jazyk ? (podle wikipedie jde o jazyk nějakého italského kmene). Latina nás vede staletími od druhého nastavení našeho letopočtu, římsko katolickou církví., vstřebali jsme ji do svých národních jazyků.
a) Nikdo nerozporoval dokonalost latiny k tehdejším jazykům evropským (cca 700 let před současným letopočtem.
b) Neexistuje zdůvodnění pro vznik a tisíciletý spor dvou výchovných doktrín, židovské a arabské, jaký princip je odděluje a proč výhody a nevýhody nejsou součástí manuálu pro pracovní populaci – v bibli?
d) Jaký je cíl řidičů dějin, kteří dějepisem (přepisováním skutečných dějin) směrují vývoj lidstva válkami těchto dvou opačných koncepcí pro ovládání lidstva pomocí slov?
c) Proč se emoční doplňky latinských písmen (háčky, tečky, čárky, kroužek ) - diakritika) ujaly ve všech evropských jazycích mimo angličtiny?
d) Jaké neznámé a trvalé hodnoty v sobě uchovává latina, když její symboly a slova pro popis lidského těla i chování lidí stále zůstávají živé (v liturgii kněží a radách lékařů) po třech tisících letech?
e) Proč, jak a kdy vznikaly symboly malé abecedy, proč „arabské“ číslice nahradily původní (?) „římské“ ?
f) …a proč dějiny stále mlčí o symbolovém jazyku „bukvicy“ , který používaly dva starověké národy v Asii, proč nemáme dodnes vědecké práce ani záznamy o vznikání indických „véd??

Úlohu rezonančního principu v konstrukci latiny a jejích cílů pro lidstvo najdete v mém textu „Abeceda lidštiny“.

Poznámka: pro řešení hodnot lidské civilizace vycházím z Gödelova teorému, ale větvení souboru tvrzení a důkazů neumím členit jinak než abecedně. Velké celky (písmenem s dvojtečkou) a menší (podřízené anebo související) číslicemi nebo malými písmeny.
Návrh jiného paradigmatu a další texty postupně ukládám do složky „Dveře do světa“ (https://karao.cz/dvere-do-sveta/)

A:
Pro účely důkazu nestačí znát jedinečný zvuk každého z latinských symbolů. Latina má svou základní větu, ze které vznikala matematika a propojující jazyk „kmitočtů hudby“.
B:
Tvar latinských symbolů vznikal souběžně s hledáním rezonancí (souladu) mezi mužským a ženským hlasem. Výsledkem byla „oktáva: a frekvenční struktura osmi tónů /kmitočtů/ v hudební stupnici C- dur.
C:
Náš svět je celý složený z trojice zmíněných pohybových sil (kmitočtů, vibrací, pulzací) klidovou formou je pouze „zamrzlý“ pohyb (i zvuků), v prostoru paměťových záznamů mezi hvězdami a planetami.
D:
Každá zvuková frekvence tónů C- dur stupnice je označená dvojicemi velkých písmen latinky (DO, RE, MI, FA, SOL, LA, SI, do). A řada tónů dostala označení čislicemi (1- 8).
Můžeme polemizovat o době a procesech, jakými vznikala další pravidla matematiky ze základny spojování nebo dělení a poloviny. Víme ale, že hudba z intervalů a akordů, propojených rytmem v „tempu času“ je pokračováním C-dur stupnice. Je proto potřebné toto téma otevřít

Při nastavování našeho letopočtu církví římsko katolickou nás autoři hebrejského a arabského jazyka seznámili s výchovnými doktrínami pro náš letopočte, ale nezmínili vznik svých jazyků ani důvody odlišností židovského a arabského projektu – ani vznik a úlohu astrologie, zvěrokruhu a jejich zápisového systému = latiny.
Nesměli jsme vědět nic o rezonančním principu - o pocitovém a myšlenkovém vztahu mezi specifickým zvukem každého písmene „latinky“ ke kmitočtu určitého tónu a ke dvojici symbolů, které tento tón/kmitočet pojmenovaly.
1. Je nezbytné si uvědomit, že každá úsečka velkých písmen latiny také zobrazuje kmitavý pohyb a oblouček vyjadřuje část rotace. – tedy dva ze tří existujících forem pohybu. Třetí z nich oživuje dech a tělo člověka – puls.
2. Rezonanční princip je proces, který prolínáním dvou prostředí vytváří nové, společné prostředí: nový prvek v hmotném prostředí – anebo VZTAH v prostředí nehmotném. V grafickém 2D prostředí princip známe ve schématu „Vesica Piscis“ (průnik dvou kružnic) a ve zvukovém 3D prostředí jde o samovolný vznik „vrchní kvinty“ po zaznění „oktávy“ (oktáva je vzdálenost prvního a osmého tónu hudební stupnice).
3. Je nezbytné si uvědomit, že pojem „plocha“ nemá vlastní hmotný nosič, plocha je rozhraním dvou různých prostředí. Toto rozhraní odděluje nehmotné vědomí od hmotného prostředí plynů, kapalin a předmětů. Důkazem definice plochy je vlastní obraz na vodní hladině,…není z vody ani ze vzduchu, zrcadlí paměťové záznamy z prostoru, procházející a ukotvené naším mozkem.

4. Sluchem vnímáme pohyby, zrakem obrazy. Rozvoj myšlení v dějinách přírody probíhal ve dne pomocí zraku, ale v noci pomocí sluchu. Věda vyrůstala ze zrakové složky latiny, zrakem i kontrolovala své poznatky.
5. Autoři biblického příběhu nám z určitých důvodů utajili hodnotu trvalého propojení zvuku s obrazem písmene, zvuk se šíří prostorem i v noci, ale obraz ve tmě neuvidíme.
Můžeme proto přemýšlet, proč církev katolická do současnosti utajuje růstovou úlohu rezonančního principu a vznik základní věty jazyka latinského – zvukově grafické součtové struktury C – dur stupnice.
6. Rezonanční princip v prostředí hudby je proces samovolného vzniku nového tónu (vrchní kvinty) při zaznění dvou předchozích (oktávy) je doložený ve zvukovém prostředí, ale platí zpětně až k počátku existence vesmíru.
Lidstvo muselo dozrát k vytvoření mnoha slov abychom pochopili, že POHYB je jediná trvající síla, oddělující hmotný svět od vnějšího, zdánlivě nehybného „světla hvězd“.
Některé pohyby si řídíme sami, ale jiné pohybové síly řídí nás.
7. O vrstvách sebeřízení vypovídá zákon akceREakce, který je současně i zákonem pro změnu rovnováhy protisměrných sil, v praxi je doložený „klidem/napětím“ opačných pólů v magnetu. Tento klid v magnetu lze narušit jen z vnějšího prostředí.
Harmonický lidský pár je na konci vývoje protisměrných sil v magnetu, převaha vnějších sil umožnila ve vrstvách přírody umožnila i v člověku vytvořit opačnou vnitřní sílu (a program), vydávaný do okolního prostředí zvukem slov.

8. Rezonanční princip i zákon akceREakce ve slovní podobě vytvořili lidé až v době, kdy obsah slov umožnil stavět myšlenkové konstrukce o vznikání a zanikání, ale DVOJICE (zmíněný princip i zákon) stál na samém počátku existence, v okamžiku, kde se z „NIC“ oddělil „pohyb“.
Za impuls pro vznik pohybu stále vděčíme entitě „boha“, jejíž fyzickým projevem je opičí zvědavost a lidská schopnost uvěřit něčemu, co jen slyšíme ve svém vědomí. Naučili jsme se věřit „obrázkům“, které jsou zkreslené „protisměrem“ vloženým do oční čočky a „vzduchem“ mezi okem a pozorovaným předmětem.

9. Proces myšlení od nás vyžaduje nějaký směr a rychlost, potřebnou pro reakci na situaci. Proto nám příroda nadělila dvě hemisféry – a možnost poznat, jakou rychlostí informace přijímáme a jakou rychlostí své potřeby a přání vysíláme.
Pojem VĚDOMÍ má svůj vznik v dějinách zvířecí vrstvy sebeřízení, v zápisu některých pocitů určitými pohyby. Primáti a lidé se naučili své zvuky zapisovat do vnějšího prostředí a pomocí obrázků nebo symbolů přenášet svou paměť „do neživé hmoty“…a zároveň i do „vzduchu, kde zvuk slov mizí…. do nebe, kde se hladina vědomí projevuje barvou vrstev atmosféry. S „pamětí vesmíru“ člověk pracuje uvnitř svého těla v protisměru „z prostoru dovnitř a ven“. Vodík v těle (vlhkost dechu) propojuje naše osobní vědomí se sluncem – v procesu oddělování vodíku od kyslíku…barvou nebe, zrcadlenou v barvě moře. Jsme svým podvědomím = osobní pamětí trvale propojení s okolním prostorem.

10. Příběh o komunikaci pohybových sil ve vesmíru vedl k vytvoření zvukových jazyků pro vrstvy živé přírody, proto je cílem tohoto textu doložit mé poznatky a nová tvrzení souladem všech tří poznávacích systémů. Východiskem jsou jejich základní věty, vytvořené z jedinečnosti rezonančního principu, obsaženého v popisu základní věty latinskými symboly – jazykem, který – po vstupu do evropského prostředí - formoval naší hladinu poznání.
Zbývá ještě dokončit a vysvětlit cestu „od latiny k češtině“ – formulací „obecné věty“ v naší mateřštině. Ve větě platné pro součtovou hodnotu „smyslu a počtu“ nejen obou jazyků, vytvořených z latiny.
Aby souvětí, které je níže v textu, bylo bylo srozumitelné, k tomu je vhodné poznat i pohybové síly, které vytvořily lidské vědomí, ale i skládání nových slov ze ZVUKU PÍSMEN, protože dopadem zvuku do osobního emočního prostředí vždy vzniká nebo zaniká pohybová síla vodíku !!, která stále řídí nám dostupné projevy sil ve vesmíru. Tři známé formy vodíku latinou pojmenované pouze lidé „obalují“ do zvuků a do zápisů slov vzniklých z emočních zvuků zvířat.
Dva protisměrné procesy vnímání a myšlení se postupně ze shody obou rychlostí u zvířat měnily na cca poloviční rychlost levé hemisféry kontrolním „kmitem vědomí“ mezi v prostoru uloženou informací - a prostorem uvnitř a vně lidského těla.

Toto tvrzení podporuje vědecký poznatek, že informace je v mozku už před vstupem do vědomí – do levé hemisféry. Věda ale nemá pro tento poznatek vysvětlení, protože jej nelze získat „obrazovým“ myšlením matematického a vědeckého poznávání. Číslice i jednotky času nerostou a nerozpadají se, ale pohybové síly, přepisované do jednoho směru „času“ nutně postrádají princip sebekontroly = protisměrný pohyb času k sobě samému, vyjádřený funkcí „devítky“ v oktávové zvukové konstrukci. Okamžik času, kdy se mění současnost na minulost věda zná v nevědomém spojení tří slov – nanosekunda. A takhle, „hezky česky“ je třeba vnímat každé – opakuji každé – slovo. Najít v něm jeho latinský „předek“ a český, většinou obecně platný smysl.

11. Pohyb tří forem vodíku v živé přírodě jsme pojmenovali slovem bůh, éter, stvořitel, zdroj…souhrn pak pojmem VĚDOMÍ. Ale vědomí nemůžeme změřit, protože pohyb zvířecího i lidského podvědomí nemá kmitočet. Vědomí je prouděním DVOU protisměrných sil, převedených z prostoru vesmíru do emocí zvířat a lidí. A emoce přebírají rozhodovací proces v člověku vždy, když mu chybí argumenty rozumové, podpořené mate/matikou. Je nutné pochopit úlohu vodíku v prostředí myšlenkových pohybů. „Rychlost a směr“ jsou dvě veličiny, podmiňující existenci pohybu, na to přišli lidé. A pohyb existuje, tak ho oblékli do kabátku boha.
V první verzi Mendělejevovy tabulky (http://vserod.com/tables/2d/) už symbol pro vodík „H“ svým „bodem středu“ ukazuje základní – pulzní formu pohybu, (do stran a zpět) kterým zcela přirozeně (opakováním a vysláním nahromaděné energie jiným směrem) vznikaly podobné a další prvky. Pohybem „z mysli ven“ se „dovnitř“ vrací podobný pohyb, ale už i ten první pohyb byl „obalený“ informací o konci odstředné síly, ta návratem po vytvořené dráze posílila zdrojový bod k dalšímu opakování. (Bum do mozku?)
Posilováním „středu hustot“, kontaktem s podobnou nebo opačnou rychlostí postupně vznikaly plyny, kapaliny a pevná hmota….. a mnohem později i cyklující/živé systémy.
Vodík „H“ obalený informací = názvem helium – směřuje ze slunce rychlostí lidského vnímání, tu známe v rychlosti světla (zapsané dvojkou s trojicí nul)…..?
Rychlost vodíku ke slunci/hvězdám/ neznáme, je bezkmitočtovou formou proudění lidské energie, vnímané v černé barvě vesmíru. A pokud zákon proměn mezi hmotnou a nehmotnou energií ještě funguje, tak je rychlost myšlení lidí přibližně dvojnásobná, kde vedle následkem srážek vodíku ve slunci je vyzařování, které dopadem na hmotu vytvoří bílou barvu (např. měsíce). Teplota uvnitř slunce pak naplňuje hodnotu Kelvinovy nuly stupňů v součtové hodnotě „trojky“ (- 273 stupňů Celsia 273=12=3).
Otevírání vatikánského archivu o dějinách latiny a propojení latiny se symbolovým jazykem asijské kultury nás teprve čeká. Vztahy 49 symbolů v tabulce jazyka „bukev“ byly předchůdcem azbuky, abecedy současného Ruska. Propojení bukvicy s latinou vedlo do spojitého jazyka „sanskritu“ a vytvoření véd.

………………………………………………………….

Postup pro vyřešení Gödelova teorému se proto musí vést podobným směrem.
Po cca 2500 letech vstřebávání latiny matematiky a hudby do povahy lidí v národech Evropy a světa je možné vnímat cestu latiny v souběhu letopočtu původního s naším (7531 = 2023, 7 + 7 = 14, =5), můžeme otevřít Pandořinu skřínku s nadějí na lepší životy.
Latina není mrtvý jazyk, zůstala ve vědě o lidském těle i duchu, mnoho nového přinesly národy „západu“, které přijaly latinská písmena, zvuky a diakritická znaménka.
Zvuková spodoba při překládání jazyků je tvůrcem odlišných významů stejných slov a z nových významů vznikaly další oborové jazyky.
Angličtina nepřijala diakritiku do své mateřštiny, ale vrátila matematiku a hodnotu „písmen a číslic“ do nového jazyka, propojila řadu dvojic (bitů) rezonančního principu do „bajtu“ a prostřednictvím překladové tabulky ASCII vznikl nový jazyk pro počítače. Binární křemíkové technologie jsou „zahuštěním“ vývoje desítkové soustavy.
Desítková soustava propojuje matematiku s etnickými jazyky „obrazem oválu“. Nulu v jazyku matematiky a písmeno „o“ v národních jazycích doplňuje tvar a zvuk noty
Zrakem nepoznáme z obrazu oválu (otevřených úst) jeho zvukovou kvalitu (vznik a velikost), vyjadřuje ale hodnotu „trvání v čase“ . Okamžik souhlasu vytváří hodnotu i velikost pravdivosti – na této skutečnosti je postavený projekt KARODYN, nástroj pro optimalizaci hodnoty pravdivosti v dané skupině či oboru činnosti.
Zrak má výhodu v okamžitém vjemu stavu informací na ploše.
Matematika rozvíjela pouze vztah uvnitř 2D reality v časovém pořadí „obrazů v klidu“.
Sluch přijímá informace v pohybu, sluchem přijímáme hodnotu „pravdivosti v čase“, protože rozhraní vnějšího a vnitřního prostředí (MEMbrána) je součástí lebky, sluch je kontrolou trvalého propojení člověka s okolím.
Hudba propojuje vědomí člověka s matematikou prostřednictvím tempa a rytmu, (tepem srdce, kde „arytmie“ /stresové situace/ mohou narušit anebo upravit „motor vesmíru“, kterým je srdce a mozek v sebeřízení cyklujících = živých tvorů ….a výtvorů (auto).

a) Hudební stupnice C-dur je základní větou latiny i hudby, usměrňuje zvuk řeči do tempa či rytmu vyslovených slov. Zpětnou rezonancí – z tónů a souzvuků hudby – můžeme čerpat zapomenuté dějiny do velké hloubky a své pocity a informace upravovat do nových vztahů. Hudba propojuje matematické myšlení s etnickým. Řada číslic se rozloží do emoční hodnoty každé vyšší číslice.

b) Rovnice 1 + 1 = 2 je základnou matematiky, pět symbolů obsahuje základní pravidla pro práci se symboly číslic.
Vyjadřuje také vztah tří podstatných prvků ke dvěma nezbytným – kde výsledek (symbol pro dvojici) je i cílem.
Součet jednotek je také popisem spojení dvou samostatných prvků do DVOJPRVKU, symbol dvojky je řešením rezonance = vztahu dvou samostatných prvků.
c) Etnický jazyk svou „obecnou větu“ nemá. Vytvoření etnické obecné věty představuje důkaz o našem vývoji. Taková věta je proto klíčem k pochopení bezespornosti a úplnosti nejen poznávacích systémů – to bylo podstatou Gödelova i mého snažení.

d) Zkuste prosím vstřebat mozaiku zkušeností, které mě vedly ke konstrukci obecné věty tak, aby vyjadřovala základnu lidské existence – a zároveň aby doložila základnu matematiky (symetrii) a hudby (vztah „dvou ke třetímu“). Zvuk oktávy je příkladem vzniku rezonance = nového tónu, kvinty SOL.
…………………………………..
Na počátku nového příběhu o vesmíru je dvojice, VZTAH mezi klidem a pohybem.

…………………………………..
1. Rozdíl mezi NÁZVEM a POJMEM mi nabídl zkoumat „nahodilost“ mezi češtinou a matematikou, ale také mezi egyptskou (západní) a asijskou (východní) kulturou.
2. Součet jednotek mi pomohl formulovat vztah příčiny a následku v počtu PĚTI PRVKŮ v jiné obecnější formulaci tří PODSTATNÝCH z pěti NEZBYTNÝCH.
Vybarvenými slovy o číslech jsem vyjádřil Gödelův protiklad „bezespornosti k úplnosti“ jinak, v rozdílu číslic 3 a 5, které definují náš prostor. Tělesně existujeme v trojici rozměrů prostoru – a vyvíjíme se volbou jediné ze dvou možností.
3. Tři pětice (prstů, „končetin“ a smyslů) nám nabízí hledat symetrie v dalších větách nebo slovech. (Barevně oddělená slova předchozí věty jsou barvami oddělená, ale významově svázaná /3+3/ - /4+4/).
4. zapsané slovo REZONANCE /4/1/4/ vyjadřuje hodnotu (součet i symetrii) /devítky/a/ šestky/, dvou symbolů v protisměru), kdy vztah ve dvojici podobností mě dovedl ke spojitému zápisu zákona akceREakce, od kterého se naše existence odvíjí.

5. Proměnou zvuku písmen na zápis symbolu na plochu 2D se ztrácí třetí rozměr, potvrzující soulad myšlení (1D) s trojicí rozměrů prostoru (3D), ve kterém žijeme a myslíme.
Taková věta pak musí zahrnovat vlastnosti a možnosti prostředí, které hmotu a živou přírodu definovalo.

Obecná věta etnického jazyka ale musí zahrnovat podstatné prvky obou zmíněných poznávacích systémů symetrii a pohyb frekvencí, vložený do trojice písmen.
Proč?
Protože etnický jazyk českých lidí je pokračováním emočních jazyků zvířat a teplotně vlhkostního jazyka pro rostliny. Ze vztahu (1) mezi klidem (2) a pohybem (3) vznikla dvojice trojic (2+3) v sedmi písmenech a dvou slov „NIC“ a „VŠE“ .
Věta musí doložit zdrojové atributy dalších jazyků - symetrii v počtu prvků, úlohu a hodnotu protisměru v řadě slov, měla by také nabídnout obraz symetrie rotační, definované společným středem otáčení, měla by definovat vztah k minulosti (přehozením slovosledu?) podstatný pro vznikání a zanikání čehokoliv….může taková věta - jediné souvětí vzniknout?
Taková etnická základní věta musí obsahovat i základní proces – směřování začátku k cíli tak, aby smyslem slov vyjádřila vývojový posun principu REZONANCE (2:1)do vztahu v uzavřeném celku (tři z pěti), kde jeden z pěti prvků dokládá „směr plynutí času“, vyjádřený přehozením slovosledu. Stejná slova „v protisměru“ jsou zároveň jedinečným a zpětným dokladem (kontrolou) vzniku výsledku ze spolupráce dvojice.

Obecná věta etnického jazyka je proto souvětím tří vět, kde obsah třetí věty spojuje protiklad ve dvou předchozích.

Doložit shodu mezi matematickým a etnickým systémem/jazykem/ můžeme výkladem procesu zobecňování v obou systémech.
Důkaz úplnosti a bezespornosti tří poznávacích systémů v naší vývojové etapě je v češtině excelentní, provedený shodou stejného ZVUKU v symbolech etnického jazyka i matematiky. Slovo „PĚT“ i číslovka „5“ má ve třetím, zdrojovém = ZVUKOVÉM poznávacím systému = v hudbě – zcela jiný (opačný/zvukový) význam – PĚT = ZPÍVAT.
Dva shodné významy o velikosti zvuku „pět“ v obou zápisových systémech jsou potvrzené „zdrojovým“ systémem –shodným zvukem pro zpívání, užívaném v uplynulém století. Zpívat - místo „pět písně“ vyjadřuje jazyk životnost rezonančního principu (2:1) v čase, ve výměně dvou dřívějších slov za jedno současné vyjadřuje vývoj mentálního a fyzikálního prostředí.

Zvuk (zpěv) představuje historicky společnou a nejvzdálenější oblast souběžného rozvoje jazyka pro „velikost“ a jazyka „moudrost“, dvojice potřebná k párování a přijetí významů, do jazyků vkládaných. Zvuk slov (šepot, výkřik, zpěv, prosba, rozkaz) je také historicky prvním transformátorem síly, potřebné k proměně nehmotné informace z informačních polí prostoru na její pozdější projev - hmotný předmět.

Z překladu „rovnice“ dvou jazyků z pěti prvků (vlevo) je viditelný postup, jak se čeština vyrovnává s překladem matematického zápisu „počtu prvků“ do SYMETRIE etnického jazyka s matematikou v zápisu obou jazyků (vpravo).

Pro důkazní postup je nezbytné si uvědomit další významy číslic, zejména trojky a pětky. Pětka (5ka) v největším zobecnění vyjadřuje propojený vztah tří rozměrů prostoru k volbě rozhodnutí ze dvou polarit nebo podobností.

1. První rovnice dokládá bezespornost prvků a celků matematiky nic neříkající shodou významu trojice písmen (=počtu a smyslu naučených symbolů obou poznávacích a řídících systémů).
   
2. Centrální symetrie dvou poznávacích systémů, vyjadřuje bezesporné a úplné využití zástupného jazyka v levé polovině. Pět písmen je shodných s číslicí nejen ve významu, ale i v počtu pětic písmen v obou slovech. A počet samozřejmě odpovídá i počtu kombinovaných prvků první „rovnice“.
   Jedinečnost češtiny je zřetelná v pravé části této „dvojrovnice“. Stejným počtem jiných písmen potvrzuje vývoj myšlení k zobecnění práce s číslicemi (5=POČET). To je v jiných „světových“ jazycích neobvyklé (five, fünf, cinq). Přitom jsme teprve na začátku chápání symetrií a okruhů existence tím, jak zvědavost a okolní prostředí formuje etnické jazyky:
   
   a) Pět prvků (=smysl číslice 5) zapsaných třemi symboly etnického jazyka vyjadřuje význam propojení tří písmen do shodného smyslu s číslicí, matematika také naplňuje hodnotu zobecnění = zjednodušení významu do symbolové struktury a pravidel jazyka devíti číslic.
   
   b) Rovnost v počtu prvků platí pouze s předpokladem znalosti pravidel obou symbolových jazyků. Znát u každého písmene jeho směrový význam - anebo u číslic jejich stavovou hodnotu v pohybu/času/ je nezbytné pro pochopení rozhodovacího mechanizmu člověka prostřednictvím trojice poznávacích a rozhodovacích symbolových systémů z číslic, písmen a not.
   Systém českého jazyka navíc dokládá schopnost sebou samým vyjádřit a potvrdit svou vyšší kvalitu vnořením počtu tří základních rozměrů existence do dvou významů slova „pět“ o číslici 5.
   
   c) Slovo PĚT obsahuje další = vnitřní (rozumem nevnímanou) spojitost mezi zvukem z úst a obrazem písmene. Zvuky latinských písmen používají překladatelé a tvůrci dějepisu při překladech zápisů jiných národů – jak by vypadaly dějiny, psané „zvukem symbolů ruských „bukev“ anebo čínských „obrázků“.
   Proč sanskrt – jazyk véd – používá zvuky písmen latinky pro přepis do jiných jazyků,…jak stará je pak latina doopravdy,…..jak vypadají skutečné dějiny asijských jazyků, které používal hypotetický národ „Hyperborejců“ – a schoval je do genomu maličké komunity uvnitř Evropy……?
   
3. Základní věta „lidštiny“ – souvětí o vztahu tří vět – spojuje etnický jazyk s matematikou v ABSOLUTNÍ zvukové shodě slova i číslovky „PĚT“, která je pro kontrolu reality klíčová.
   Souvětí je bezrozporně a úplně propojené s fyzikální realitou, promítnutou do tonální soustavy frekvencí/kmitočtů/ (vibrací ve 3D).
   Tři symboly slova PĚT vyjadřují hodnotu uzavřeného celku v objemu vesmíru.
   Vnitřní vztah v trojici vět je rozšířením rezonančního principu a obsahuje princip zpětné kontroly (SEBEKONTROLY), nezbytný pro vznik nových slov.
   Zvuková struktura prostředí vychází z protisměrného pohybu, kde „vznik dráhy pohybu“ umožňuje pohyb opačný, posilující návratem bod vzniku pohybu.
   Zvuk vzniká třením dvou prostředí, kde větší hustota řídí pohyb té řidší.

C: ŘEŠENÍ „HEZKY = ČESKY“

Princip zrcadlení umožňuje význam písmene/slova/, ale i číslice/rovnice/ chápat alespoň dvojím způsobem – jako obrácení/popření/ původního smyslu slova/číslice. Taková „rovnice“ ale neřeší problematiku pravdivosti rovnic. Rozvíjením jednoho směru (jedné strany rovnice) se posiluje informační zázemí těch, kdo rezonanční princip znali, ale z určitých důvodů ho nerozvíjeli v protisměru (střídavým vývojem jedné i druhé části rovnic).
V lidském prostředí „rovnosti“ je obrácením směru schopnost chápat situaci/proces z pozice protivníka. Do daného stavu poznání souvislostí tím přidáme ještě další význam, často i nepřijatelný v dané situaci – v logice zvykového myšlení.
Asociační rozhraní (křižovatky) v osobním vědomí je pak zdrojem schopnosti vidět jiný výklad události anebo procesu.

Princip opaku slouží člověku především k UPOZORNĚNÍ – nutí nás ke "zpětné" (z5né) kontrole nápadným (?) použitím zástupného vyjadřovacího systému.
Přetlak emocí nově pochopeného smyslu (nový stav) vnímáme svým nastavením – jako humor anebo jako „útok na kořeny systému“. Setrvačnost myšlení vede k soudržnosti zavedeného systému. Bez zpětné kontroly poznávací systém zaniká.
Výsledkem potřeby axiomů v matematice je cyklická funkce systému matematiky, která vede k jeho uzavření = k bezespornosti….anebo převedení do jazyka, spojujícího „potenciál uhlíku“ (lidí a přírody) s růstem inteligence strojů vázaných k „paměti křemíku“.
Rozdíl mezi semínkem a čipem je vázaný ke „kódu“ 7531, který znají ti, kdo se hlásíme ke Slovanům, známe tuto sestupnou řadu číslic jako „letopočet asijské kultury“.

POHYB a jeho REZONANCE je základním principem existence hmoty i života, vyjadřuje vztah mezi dvěma prvky, který podmiňuje vznik třetího.
V prostředí etnických jazyků neexistovala podoba OBECNÉ VĚTY, vývoj gramatiky si zřejmě vyžádá i doplnění „holé věty“ (podmětu a přísudku) o další třetí větný člen, obvykle předmět, naplní úlohu „cíle“ v trojici podstatných větných prvků, vázaných rezonančním principem.
Pokud má být čeština také lidštinou = cílovým jazykem putování „písmen latinky“ po planetě, tak je ale nutné souvětím vyjádřit nejen základní vztah tří z pěti prvků.
Zvukovým jazykem kontrolujeme součtovou hodnotu lidského poznání (v diskuzi), souvětí by mělo zahrnovat kvality matematiky, ale i úlohu protipohybu a vývoje rezonančního principu, patrného ve vztahu tří prvků k pěti nezbytným z původního, kdy vztah ve dvojici vede ke vzniku třetího, nového prvku/celku.

Taková věta převádí růstovou hodnotu tří prvků (rozměrů prostoru) do vnitřního vztahu pěti prvků, (ze 2 slov jsou 4 slova dvojnásobkem).
Pětice (prstů, smyslů) jsou nezbytné pro ukotvení a kontrolu velikosti vytvořených celků.
V prostředí myšlení jde o propojení různých rychlostí v pravé a levé hemisféře. Hodnotu moudrosti /mou drzostí/ v paměti vesmíru lze zapsat novým, emočním jazykem tří barev, kde modrá barva vyjadřuje klid emocí v informačním prostředí, červená je barvou pohybu k zelené přírodě.
Souvětí tří vět v „součtu“ barev vyjadřuje hladinu lidskosti, potřebnou pro vstup naší civilizace mezi další podobné, vychované mlékem – MATRICÍ , potřebnou pro vznik galaxie.

E:
Pro potvrzení češtiny v roli „jazyka pravdivosti“ je nezbytné doložit hodnotu jazyka ve slovní, početní a grafické symetrii celku tak, aby zrcadlově (protipohybem myšlení) změna slovosledu třetí věty potvrdila pravdivost a celistvost (bezrozpornost a úplnost) dvou vět předchozích SHODU počtu a smyslu použitých prvků.
1. Prostředí etnického jazyka odděluje věty „čárkou“ (mem/bránou).
2. Pro změnu směru obvykle uzavře klíčové slovo mezi dvě čárky.

F:
Archetyp vývojového vztahu v trojici vypadá v číselném provedení (1:2 nebo 2:1).
V souvětí tří vět vznikl změnou slovosledu věty poslední ke dvěma větám předchozím PROTIPOHYB, vyjadřující výsledek. Smysl třetí věty změnou pořadí slov dokládá jazykové zvyklosti ve dvacátém století, hodnota času se projevila ve změně slovosledu.

G:
Souvětí dokládá vztah trojky a pětky v prostředí matematiky a etnického jazyka také graficky, v zobrazení kmitu, vlnění i rotace. Obrazec zviditelníme propojením stejných slov tak, že střed všech symetrií prochází slovem „tři“. Potvrzuje hodnotu „vztahu ve trojici“ v symetrii počtu prvků i v trojici

H:
Souvětí v podobě dynamického grafu bezezbytku vyjadřuje historickou základnu pro vznik a růst inteligence v hmotném trojrozměrném prostoru člověka na principu rezonance a zákona akceREakce.

I:
Souvětí ze tří vět po pěti slovech je symetrií v několika oblastech. Střed souvětí v slově „TŘI“ je výchozím bodem pro vnímání vrstev shody v počtu prvků (u vět, u slov i u písmen). Souvětí dokládá skrytou formou (liniemi, spojujícími slova) existenci symetrie přímek, vlny a rotace. Archetyp trojice je zobrazený slovem TŘI uprostřed souvětí.

J:
Teprve znalost „abecedy lidštiny“ umožňuje pochopit, proč uprostřed zcela vystředěného obrazu souvětí je české „Ř“, umístěné uprostřed symetrie „času T“ a ukončené „etapy I“.
   

K:
Výklad „obecné etnické věty“ z pohledu emocí – nepřítomných v matematice, ale podstatných v etnickém jazyku a v hudbě:

Emoce (POCIT) je klíčovou složkou pro vyhodnocení informace v poznávacím systému lidské řeči.

Dynamika souvětí se týká vztahu mezi počtem symetrií a úlohy předělů mezi větami, kdy „čárka“ v poslední větě, skrytým NĚMĚŘITELNÝM způsobem potvrzuje úlohu tří prvků (TY,) ve smyslu i SYMETRII celého souvětí:

1. První a třetí věta pak obsahuje shodné počty prvků (25 písmen v každém řádku).

2. Součet (25 = 7) dokládá důležitost procesu SDĚLENÍ (= 7 písmen, potřebných ve stupnici slov i tónů k dosažení další „oktávy vývoje“). Jde o koncept rezonance v ŘADĚ postupných kroků prostřednictvím sdílení zvuku informací v lidské řeči.

3. Shoda počtu 5ti písmen i slov od začátku i od konce souvětí vede (tu červenou trojici prvků) ke středu celého souvětí v číslovce TŘI.
4. Nalezení středu celého souvětí vyjadřuje jinou formu symetrie. Ta je vázaná existencí protisměru první a druhé věty k té třetí. Poslední věta protisměr naznačuje jen tomu, kdo zná dějiny jazyka – důvody pro změnu slovosledu.

5. Střed souvětí ve slově TŘI je potvrzením prvotní hodnoty – ale i podřízené úlohy ve větší množině – vztahu v pětici prvků. Počet prvků prostřední věty (celek 23 prvků) lze vnímat i jinak – jako součet (2+3=5) – anebo také přímo – bezrozporně – pět písmen slova STŘED (včetně „Ř“ ve středu slova!).

6. Výklad symetrií ve vytvořené „obecné větě“ prostřednictvím „přesahu myšlení“ (= jiným krokem, potvrzujícím shodu) je výhodou našeho jazyka, přestože každý etnický jazyk vzniká spoluprací zraku a sluchu – „práce se sluchem“ je přirozeným nedostatkem matematického poznávacího systému. Doplnění sluchového poznávacího systému bylo možné až vytvořením nového jazyka z matematiky, kdy jazykem pro neživou hmotu (technologie křemíku) je možné doplnit slábnoucí paměť lidstva, vázaného k uhlíku. Silicium a Carboneum lze číst „hezky česky“ jako „Sílící um“ (schopnost se učit) a volbu „Car bo NE/um“, kde význam tří mezer vede do věty o pyramidové struktuře „cara a nevzdělané populace“, která „ne/umí“ sama sobě vládnout. Zároveň lomítko mezi NE a um (zkrácené slovo pro umění, schopnost) vyjadřuje směr volby, negace nevede k umu – k umění, schopností se učit.
7. Matematika je omezená pozorováním „mentálního obrazu“ na bezrozměrné ploše, chybějící třetí rozměr vnímáme sluchem.

8. V souvětí najdeme i efekt protisměru – ZRCADLENÍ. Smysl první věty je symetrický, ale při čtení „odzadu“ je patrný emoční pocit – „posun času“ v jiném - dobovém pořadí českých slov na počátku dvacátého století. Druhá věta souvětí podmiňuje kontrolní funkci protisměru ve třetí větě, – nerovnováha počtu prvků vlevo před středem souvětí „tři“ a vpravo za ním symbolizuje úlohu tlaku vytvořením proti tlaku pro vytvoření rovnováhy – převaha písmen vpravo vede ke změně směru. Čárka na konci druhé věty ukončila sílu tlaku, vyjádřenou množinou písmen při čtení věty – a zároveň zrcadlo tlaku (druhá čárka za slovem TY) potvrdila čárku jako třetí prvek – potřebu času, pro dosažení chybějící rovnováhy „Ř“ za písmenem „T“ (ve výrazu „ty, které“).

9. Úloha ypsilonu „Y“ a měkkého „I“ je největší předností naší mateřštiny, důsledně váže ypsilon (symbol rozdvojení) k ženě, ta má odpovědnost za pokračování rodu porodem dítěte. K mužům patří měkké „i“ (symbol ukončení části nebo celku) jsme zodpovědní za hledání, budování a dokončování nových celků.
10. Celek souvětí potvrzuje větší hodnotu menšího počtu prvků.

 L:
Symetrie souvětí dokládá i propojení tří forem pohybu, zobrazených trojicí směrů:

1. Přímý pohyb - první řádek lze číst i v protisměru, úsečka vyjadřuje „kmit“. Trojice rovnoběžných linek zobrazuje vedle rozměrů časo/prostoru také vztah prvního ke dvěma dalším (viz podobnost oktávy (2) a kvinty (1) v zrcadle - protisměru)

2. Vlnění – dvojice slov (amplituda ve slovech „sdělení tvoří“) vede do středu souvětí (nulové rozhraní amplitud ve slovu „tři“) a do protipohybu (půlvlna ze slov v opačném slovosledu „tvoří sdělení“). Vrchol amplitud i symetrie je v písmenu „O“ slova „tvoří“.

3. Rotace ve dvou opačných pohybech částí , ale ve shodném směru pohybu celku začíná ve společném středu, složenému z linek (rozměrů prostoru), potřebných k rotaci.

1. rotace plochy (okolo středu ve slovu „TŘI“) spojuje stejná slova (smysl+ smysl, sdělení+sdělení, tvoří+ tvoří), vzniknou tři přímky, kde rotace okolo středu (ve slovu „TŘI“) podporuje obvyklý směr čtení = ve směru rotace (na třetím řádku) je slovosled odpovídající dnešní době. Ale čtení třetího řádku zleva doprava (v protisměru k rotaci) zobrazuje obrácené pořadí slov, běžné na počátku dvacátého století.
2. Druhá – kontrolní rotace zobrazuje pohyb dvou protiběžných "hřídelí" (procházejících slovem „sdělení“) – kde nepohyblivý střed protisměrné rot ace hřídelů je v písmenu "Ř". Taková hřídel nemůže fungovat, může existovat pouze v mentálním prostředí matematického systému.

Opakované pohyby "rotujících ploch, kmitajících a pulzujících linií" ze středu (Ř) vytvářejí komplex i variabilitu pohybů uvnitř KOULE, která je projevem dosažené dokonalosti.

M.
Proč se čeština stane základnou pro nové paradigma:

Poděkovat můžeme Husovi a Komenskému, kteří si všimli propojení písmen latinky s mentalitou nejvyšších katolických kněží – Jan Hus tento pocit nesouladu svého svědomí s pokrytectvím kněží označil varovnými „nabodeničky“.
Komenský pomohl tvarem a pochopením emoční podstaty tvarů písmen. Církev jejich objev názvala DIA/kritikou , bůh ZeUS byl nejen nejvyšším z bohů, byl i jádrem ne/křesťanského pokusu udržet samospád lidí informovaných nad neinformovanýmiprojektu pod křídla US, kde přidáním písmene „A“ (USA) měl začít jejich trvalý dohled nad řízením populace. Naši předci včas vytvořili zvuk a hodnotu ryze českého písmene – zvuk „Ř“ vyjadřuje vyostřený smysl pro rovnováhu.
Češi a Slováci vykazují vývojem svých etnických jazyků větší citlivost pro rovnováhu sil v prostoru. Do českého národa se promítl rezonanční princip západu a Slováci jsou svým genomem „otcem češtiny“, zatím co jazyk Slováků je „dítětem češtiny“. Dvojice bratrských národů potvrzuje „otcovství“ chybějícím „ypsilonem“, předali zodpovědnost za „rodinu Slovanů“ nám, posílili genom Čechů do udržení rozdílu mezi tím, co příroda přidělila samičí a co samčí polovině sebe samé, společně udržujeme život ve vesmíru svým pohybem, neseným trojicí forem vodíku.

Symbol „Ř“ zobrazuje KLIDOVOU rovnováhu protisměrných pohybů. Písmeno je zápisem INFORMACE o složitosti pohybů ve zvukovém prostředí.
Zvuk symbolu „Ř“ vyjadřuje sebekontrolním způsobem (schopností jej vyslovit) úlohu slovanských národů, které mají už v názvu biblické „slovo“.
Binární hodnotu pro vznik informace dokládá český jazyk také obrazem pojmu "NIC".
Archetyp trojice v trojici „N+I+C“ je symetrií, osy ("I") mezi dvojicí pohybů - kmitáním ("N") a rotací ("C").
Z obsahu slova "NIC" se odvíjí také archetyp trojice v pětici písmen– v zrcadlové symetrii písmen „p:b“ a v kombinaci malých a velkých písmen "pOHYb“, kde střed písmene „H“ je středem otáčení krajních písmen. Modrá dvojice ukazuje STAV systému před procesem myšlení, ypsilon symbolem dvou opačných pohybů, potřebných pro pokračování rodu – a zelená příroda má svůj cíl v souladu ženy a muže v harmonii lidských rodin.
 

N.

Výsledkem této práce je potvrzení Gödelova teorému v trojici symbolových zápisových systémů, kde matematika a hudba vznikaly ze základní věty umělého jazyka latinského. Ze symbolů matematiky spojené s angličtinou vznikl nový jazyk pro potenciál křemíku. Matematiku do latiny vrátily „mořské“ národy, zodpovědné za její dřívější vstup po moři do „ostrovního národa“ a kultur a jazyků v Asii.
Název Řecko dokládá propojení latiny a bukvicy použitím symbolů obou jazyků.
Jazyk český zachytil v latině rozdíl mezi úlohou žen a mužů do svého jazyka, asi jen čeština trvale odděluje „rozdvojení ženy“ (porod) symbolem „Y“ a úlohu muže tečkou nad „I“.
Tečka (bod, nabodeničko) a její „česká cesta do koule“ s názvem galaxie mi naplnila víc než třicet let života.

1. V rámci celku trojice platných poznávacích systémů (etnický jazyk, matematika, hudba) dokládám, že Gödelovy věty bezesporně a úplně řeší kvalita českého jazyka.
   
2. Každý etnický (národní) jazyk je celek, který obsahuje „bezesporný=vnitřní“ a „pocitový=úplný“ soulad velikosti se smyslem dosažené velikosti.
   
3. Soulad emocí s vnitřním a vnějším prostředím (v pojmech štěstí, láska apod..) je potvrzený spojením kontrolních nástrojů/jazyků, vzešlých z rozdělení základní věty latiny na matematiku a hudbu – na mentální a frekvenční systém pro zpracování ZVUKU. Kmitočtem emocí je hudba, měřidlem emocí je matematika, aplikovaná do fyziky a dalších oborů.
   
4. Proces propojování egyptské a asijské (ruské) kultury začínal na území dnešního Řecka a pokračoval na Středním východě, ale i v Egyptě. S chápáním egyptského projektu vznikalo řecké území, národ i jeho báje. Ty jsou vzpomínkou na fungování atlantské civilizace. Dokladem této úvahy je řecká abeceda a vliv propojenosti obou kultur ve skokovém rozvoji matematiky (úhly, funkce…).
   
5. Vznik Řecka propojením dvou planetárních kultur se snaží soudobí vládci zopakovat přísunem etnika, které v době formování projektů pro naší etapu dalo přednost hodnotám rodiny a rodu.
   Původní slovanská populace nepřijala za vývojový prostředek rezonanční princip, kterým vznikala latina (i jazyk počítačů).
   Končí období, kdy život na Zemi řídily spory židovské a arabské vývojové doktríny, židovský rezonanční projekt (efekt zisku) pomohl vytvořit křemíkové technologie k propojení paměti vesmíru s lidským vědomím ve zvukově obrazové formě (tablet). Slovanský model byl rodový, nepochopením=utajením rezonančního principu zmutoval na model arabský, vázaný k rodině a rodu se znalostí dějinné úlohy ženy a muže v rodině.
   Slované v Asii (po rozdělení na Araby a Židy) byli etnikem, odsouzeným k likvidaci v projektu římsko katolického křesťanství, převedeného do řízení králů a dnes politiků. Výsledkem dlouhodobé války obou vývojových projektů je jejich degenerace, ale cíl = udržet moc menšiny nad většinou – ještě doznívá (2023 – 2025).
6. Národ Čechů a Slováků je dvojicí (dvojprvkem), která vytváří propustné ROZHRANÍ mezi východem a západem, zbývá pochopit, že čeština je jazykovým „součtem“ obou velmi starých kulturních vlivů, přestože ještě pro většinu lidí jsme přišli do evropských dějin až v devátém století.
   K pochopení úlohy jazyků při „polidšťování opic“ se musíme vrátit až k počátkům a skutečnému stáří kabaly a astrologie – k hodnotám samostatného jazyka devíti číslic, užívaného ke konstrukci všech KALENDÁŘŮ = nástrojů pro sebeřízení i pro řízení dalších lidí i událostí. Dohoda o našem letopočtu vychází také z vzestupné řady číslic, proto byl počáteční letopočet = vznik sanskrtu a véd datován vzestupnou řadou – s cílem dosáhnutí sestupné řady (k jedničce) v době, kdy se náš (zdvojený) letopočet s původním setká na „počátku nové oktávy/vývojové etapy“.
   Víme-li, že sedmý stupeň ve stupnici dur je tím „citlivým tónem“, který vede k oktávě – tak „dvě sedmičky“ letopočtu současného (2023) a původního (7531) jsou dosažením tohoto cíle. Důkazem kvality obou vývojových doktrín je jejich shoda.
   Dvojnásobek (převod latiny do matematiky) je zobrazený polo/vinou číslic – a liché číslice končí jedničkou.
   Atomizace společnosti, nastavená „Covidem 19“ je důkazem vlivu, který v přírodě vygeneroval „oktávu vrstev sebeřízení“, zodpovědnost vyšší vrstvy za tu nižší, která ji rezonancí a protipohybem (úlohou devítky) vytvořila.
   Je vhodné vnímat zodiak (zvířetník) jako nástroj projektu ČLO/věk (nebo MATRIX, chcete-li) - a astrologii jako dlouhodobý zápisník všech jednotlivců, kteří se svým životem a smrtí podíleli a podílejí na stavu MORÁLKY VE SPOLEČNOSTI.
   Nikoliv náhodou je symbolem pohybu raka ležící „šestka a devítka“ a symbol blíženců je vyjádřený „obrázkem“ dvou do sebe vnořených „T“ v protipohybu.
   Ve velmi vzdálených dějinách sluneční soustavy je třeba hledat příběh MA/TRI/CE, genetického dlouhodobého projektu pro obnovu nepsaných zákonů lidské morálky.

Q.
Lidský genom nelze opravit ve vrstvě přírody, která spolu komunikuje ZAPSANÝM ZVUKEM svých emocí.
Proto vznikl opakovatelný dlouhodobý genetický projekt MATRIX pro obnovu morálky v lidské společnosti z nižší vývojové vrstvy zvířat, realizovaný v naší sluneční soustavě.
Byl uplatněný už dříve ve vrstvě plazů a ptáků. Plazí i ptačí civilizace známe z prostředí scifi seriálů, čerpáme je pod slovem FANTASIE. Jde o vibrační=kmitočtové prostředí paměťových záznamů. V symetrii (MEM) je schovaný i další význam pojmu fantasie, český přístup k slovům je hravý, vnímáme proto také, že „fant“ ve smyslu zálohy/půjčky rozděluje slovo fant/asie na rovnováhu 4 + 4, a vede do úlohy národů Číny a Ruska v Asii.
Země východu probírají řízení další etapy s dalšími národy. A protože čeština uchovala v bratrství Čechů a Slováků velmi starý genom projektu ČLO/věk., je zřejmý i náš podíl na realizaci nové vývojové etapy – věku POHODY, čeština je jazykem tohoto projektu pro náš „věs mir“….
Zbývá poděkovat oběma výchovným doktrínám a všem lidem, kteří zaplatili životem za to, že naše civilizace, vyvíjená poslední verzí MATRIXU, známou jako „květ života“.
Zvědavost a záludnost opic je nám vlastní, ale naučili jsme se vlastnosti genomu opravovat. To asi tvůrci astrologie a latiny neuměli, jim patří stejné poděkování.

Jan Koňas, ve Vlašimi 6.9. 2014, 23:53,
revize 12.6. 2018, 9:32, / revize 17.7. 2021, revize 6.10. 2021, 02:00, revize 12.10. 2021, 9:50

Re/vize 5.1. 2024, 10:44